POEZIE

UMTATA

Podle dechovky i krávy pochodují,

ukusují rok sum rok

a nedovedou do sedmi počítat

Nejkrásnější pohled na svět

je z kravského hřbetu,

myslí ovád, který nechápe

význam slova obtížný

....

na řece stříbrná veslice

nikdo se nedívá

kruhová úseč měsíce

napnutá tětiva

řeka, splav a dva čluny

plavat, plakat a chtít

na oblé boky luny

své dlaně položit

PODZIMNÍ KALVÁRIE

Při cestách z jeřabin stigmata.

Za mezí houslisté ladí,

chystá se podzimní sonáta

žena stařičká, copatá

napíná ubrus pavoučí, babí.

Prostřená tabule přetrpce vábí

až hořko mi je.

Všude jen ořeší, ořeší, ořeší.

Tak hřeší

arónie.

....

největší stesk bývá ten bez důvodů

hustý, tmavý, zrádný lesní med

v žilách si bloudí, jak neklidný jed

s korouhví šedou chvátá do průvodů

v Bezpříčiní žijí nejhlubší splíny

rozvážně písek sypou na písečné mlýny

DĚTSTVÍ

Zas jen tak běžet úvozem

pod klenbou zdivočelých bezů,

na stinném konci zahnout zpátky

do zátočiny řeky Svratky,

zvířených dní a nočních jezů.

Na voze nebo za vozem

vrátit se zpátky, prosít zem,

suchou, jak ruce starých kněží.

Jiný dnes úvozem běží.